Dobře, den nula máme za sebou. Nainstaloval jsem si seznamovací aplikaci, o které kluci mluvili už pěkných pár let zpátky. Kolega v práci mi Tinder jednou ukazoval. Našel tam kolegyni, která tam měla docela výmluvný popisek. Řekněme, že prince na bílém koni si nehledala a šlo jí spíš o parametry toho koně. Ale co budu na Tinderu dělat já?

Po deseti letech ve vztahu je taková věc jako online seznamka hrozně divná a nepřirozená. Nejen, že si nedovedete představit život bez vztahu, ale hledat po třicítce někoho, kdo se vám bude líbit, bude mít podobné hodnoty a vydrží to s vámi, to bych přirovnal k nákupu žloutkových věnečků v cukrárně, které už pár dní nejde chlazení. Prostě je to taková ruská ruleta. Pro obě strany. A často se z toho někdo podělá. No, tak začínáme, pohodlně jsem se usadil na gauči a spustil aplikaci.

Pojďme tedy vybrat nějaké fotky. Sakra. Mám jen fotky, na kterých mi to fakt nesluší, fotky s bývalou přítelkyní a pak nějaké starší obrázky, které jsou sice super, ale je to tak trošku lež. Ale tak co, říkám si. Pohyboval jsem se dlouho kolem reklamy a už jste někdy v mekáči dostali burger, který by vypadal stejně jako na fotce v menu? Ne! Jde přece hlavně o obsah a v případě jídla o chuť. Mojí zbraní byla vždycky především slova a jakmile se potkáme osobně, mám skoro vyhráno (ano, fakt jsem si to myslel). Bohužel se v mé brzké budoucnosti ukáže, že seznamování toho s nákupem jídla ve fastfoodu nemá zas až tolik společného, dokonce ani na Tinderu.

Následuje bio, popisek. Chvíli tápu a přemýšlím, co napsat. Na základě několika dámských profilů, které jsem nesměle ohodnotil srdíčky i křížky píšu do profilu svou výšku a abych trochu zalaškoval, doplním jí o pár dalších rozměrů (velikost nohy a ruky, jen tak pro pořádek :)). Tajemně se dotknu v biu i svojí práce a toho, že mám i nemám rád lidi. A teď se děj vůle boží, respektive teda vůle algoritmu, který by mi měl najít ženu snů. Po půl hodině frenetického hodnocení potenciálních partnerek zjišťuju, že to asi nebude tak jednoduchá záležitost a appka mi v tu chvíli hbitě nabízí upgrade na placenou verzi. Platím. Najednou vidím slečny a paní, které mi daly svůj like a můžu si dokonce naboostovat profil tak, aby ho vidělo víc lidí. S myšlenkou na to, že žijeme ve skvělé době, za zvuku svatebních zvonů v mé hlavě a za svistu odcházejících peněz z mé karty pouštím boost.

Můj první match! To znamená, že jsme si navzájem dali srdíčko, like, Tinder nás propojil a můžeme si napsat. Jde o paní, která je o deset let starší než já, je 200 km daleko a už od první chvíle to prostě nevypadá jako nevěsta, kterou bych si vysnil. Chvíli si píšeme a zjišťujeme pár detailů o tom druhém. Následně konverzaci zavíráme s tím, že je mezi námi velký věkový rozdíl a především vztahy na dálku asi necháme jiným. Následuje ovšem něco mnohem zajímavějšího. Mám match s ženou, u které jsem váhal, zda dát vlastně like. Šlo totiž o tzv. jinou ligu, alespoň v mých očích. Vždycky jsem byl oblékáním a stylem trochu vagabund a nedovedu si vedle sebe představit někoho s perfektním stylem. Nicméně nová doba si žádá odvážné činy. Napíšu zprávu a Radka mi obratem odpovídá. Je to tady. Ale o tom příště.

ZoufaLOVEc ♥