Jiná liga. To byla slova, která mi zněla v uších když jsem Radce poprvé napsal přes Tinder. Všichni v sobě totiž podle mého máme tak trochu zakódovaný pověstný indický kastovní systém. Jinak řečeno, není úplně pravidlem, aby si osmička vybrala dvojku a trojka úspěšně lovila jednu desítku za druhou. S mým pošramoceným sebevědomím jsem se v sebehodnocení ucházel tak o statečnou mínus čtyřku a najednou jsem sebral odvahu a napsal jsem dívce, která byla v mých očích minimálně osmička. A světe div se, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Holka jako z časopisu. Nebyl to teda Maxim nebo Esquire. Byl to plátek pro motorkáře, který vidíte na benzínce zastrčený v hloubi držáku na časopisy, z kterého tím pádem vykukuje jen trocha té potetované, opiercingované a prsaté extravagance. A vždycky si připomenete okřídlené rčení, že s těmahle chodí jen jedničkáři. A já jedničky rozhodně neměl. Teda na základce jo, ale tam jsme holky tahali za vlasy s úplně jinou motivací než jsme pak měli na gymplu, kde se staly trojky na vysvědčení takovým mým etalonem, takže tohle byla typická kandidátka pro jedničkáře sedícího v zánovním Fordu Mustang.

Začínám svojí konverzaci zlehka, rozjíždí se klasický nedělní smalltalk. Co děláš, jaký máš program a tak. Radka se docela zdařile chytá a po několika zprávách zjišťuju, že to zase tak těžké není a začínám tahat trumfy z rukávu a jako pomyslný páv rozvíjím svůj ocas plný per (jde o metaforu, jen tak pro jistotu 🙂 ) a vynáším na stůl trumfy. Radka je mnou nadšená, a tak se ještě ten den přesouváme s konverzací z Tinderu na WhatsApp. Mimochodem, věděli jste, že na Tinderu se nedají posílat fotky? Ušetří to zvídavým dívkách asi dost viděných dickpiců a odvážným chlapcům pár nehezkých odmítnutí, které si za poslání fotky svojí domnělé chlouby beztak zaslouží.

Na WhatsAppu pokračujeme v oboustranné konverzaci a najednou si naprosto hladce domlouvám rande. Moje první rande po deseti letech. Je to asi takový pocit, jako když jste právě vyhráli mistrovství světa v nějakém sportu (ten pocit taky  neznám), v dálce zazní famfára, vítězné tóny trubky doznívají v mojí hlavě a já najednou cítím tak trochu pocit viny. Pocit viny vůči Evě, která se se mnou sice rozešla, po večerech jezdí za svým ženatým milencem, ale pořád se vidíme v práci denně a já jí mám fakt rád. Nojo, deset let vám v hlavě asi vždycky udělá maglajz. A když jste hodní ňoumové, je to ještě o něco horší. Pocit viny zaháním tak trochu spikleneckou náladou. Když má Eva milence, tak já si přece taky někoho najdu. A budu s ní šťastný. Domlouvám si tedy rande s Radkou, přes Google hledám jak se vlastně po těch deseti letech chovat na prvním rande a zjišťuju, že kašlu na rady serverů, které mi stejně chtějí jen prodat krém na zvětšení penisu. Kupuju růži a vyrážím na rande. 

Přijíždím k bytovce u vedlejší ulice a z domu vybíhá Radka. Vyskakuju z auta a předávám růži, je očividně dost překvapená, ale má radost a vrací se domů, aby si růži dala do vázy. V mezičase opět přemýšlím jestli je právě tohle holka pro mě. Je to jeden chvilku po tom, co se Eva definitivně odstěhovala a já byl na dně, takže vítězí pocit nového života a touha zapomenout. Vyrážíme na kafe a do kina.